Stopem na konec světa - Petr Bobek

O tom, že první dojem je nesmírně důležitý nejenom u lidí, ale také u knížek, jsem už několikrát psala. A prvotina Petra Bobka STOPEM na konec světa je toho zářným příkladem. Krásná obálka od Sofie Helfert i dobře zvolený název knihy přímo vybízejí, aby si čtenář uvařil šálek dobrého čaje či kávy, v klidu se usadil do svého oblíbeného křesla a vydal se ve své fantazii až na kraj světa.

Ukázka textu je z první povídky s názvem Stopem na konec světa, kdy starý pán vzpomíná na svou cestu na konec světa:
"Fajn...Bylo to před třiceti rokama, když mi bylo padesát. Doma to stálo za prd, s manželkou jsme měli nějakou krizi a pořád se hádali jak koně. Po jedný takový hádce jsem se rozhodl, že na chvíli vypadnu. Na autobus ani na benzín jsem neměl, protože peníze držela ženská, a tak jsem kolem šestý ráno došel na konec vesnice a začal stopovat. Tenkrát se docela zastavovalo. Čekal jsem jen asi deset minut, než mi zastavilo první auto." (Str. 7).

"V Sedleci se už začalo stmívat. Mohlo bejt tak kolem devátý. Docela jsem se sekl v Kutný Hoře, kde jsem zašel na oběd a pak to bylo takový mrtvý. Do Sedlece mě dovezl celkem buran a když mě vysadil, přemejšlel jsem, jestli tam někde nepřespím nebo jestli budu pokračovat dál. Chlápek mi totiž řekl, že jestli chci na konec světa, tak prej není daleko. Nakonec jsem se rozhodl, že tam dojedu. Byl jsem pořádně zvědavej, takže jsem stopoval dál a..." (Str. 11).
A nyní následuje kvízová otázka pro pozorného čtenáře. Jaká se v textu skrývá nelogičnost? Ano, je to tak, jak mohl děda zajít na oběd, když neměl peníze?

Celou recenzi si můžete přečíst zde: https://www.vaseliteratura.cz/pro-dospele/7277-stopem-na-konec-sveta